Hormonální vyšetření

Cílem hormonálního vyšetření je určit endokrinologické poruchy, které ovlivňují mužskou plodnost.

Přestože je mužská plodnost zásadně závislá na funkci žláz s vnitřní sekrecí, pouze u méně než 3 % neplodných mužů je hormonální porucha primární příčinou neplodnosti.

Hormonální poruchy postihující osu hypotalamus – hypofýza – varle jsou dobře objasněnou, i když méně častou příčinou mužské neplodnosti. U mužů s normálním spermiogramem jsou tyto poruchy vzácné. Endokrinologické vyšetření je indikováno u pacientů, kteří mají:

  • abnormální spermiogram, zvláště při koncentraci spermií nižší než 106/ml;
  • poruchu sexuálních funkcí;
  • jiné klinické příznaky vzbuzující podezření na endokrinologické onemocnění.

Při prvním laboratorním vyšetření stačí stanovit sérovou koncentraci FSH (folikulo-stimulačního hormonu) a testosteronu. Je-li koncentrace testosteronu nízká, následuje opakované vyšetření celkového a event. volného testosteronu, spolu s koncentrací LH (luteinizačního hormonu) a prolaktinu. Rozhodující význam má vzájemný poměr testosteronu, LH, FSH a prolaktinu. Normální hodnoty FSH se zjišťují u mužů s patologickým spermiogramem poměrně často, výrazně zvýšená koncentrace FSH je typická pro poruchu tvorby spermií.

Mírné zvýšení prolaktinu nacházíme častěji u neplodných pacientů a jeho klinický význam není jasný. Potenciálními příčinami mírného zvýšení prolaktinu jsou stres, selhání ledvin, nežádoucí účinky některých léků nebo porucha funkce štítné žlázy. Tito pacienti by měli podstoupit vyšetření, které vyloučí přítomnost nádoru hypofýzy.

Stimulační testy pomocí GnRH mohou být abnormální u pacientů se zhoršenou kvalitou ejakulátu, což se projevuje zpětnou vazbou hypofýzy. Abnormální výsledky GnRH testu však nemění postup léčby. Stejně tak stimulační test lidským choriogonadotropinem (hCG), který používáme k posouzení funkce Leydigových buněk málokdy poskytne diagnostické informace nad rámec rutinních hormonálních testů. Stimulační testy nedoporučujeme rutinně provádět v běžné klinické praxi, jejich indikace patří do rukou zkušeného endokrinologa.

Nadbytek estrogenů může být jak endogenní, tak exogenní. Měření estradiolu u mužů je komplikováno tím, že při nízkých koncentracích, které jsou běžné u zdravých mužů, není jeho měření příliš spolehlivé. Stanovení poměru mezi testosteronem a estradiolem bylo navrženo jako metoda zjištění nadbytku estrogenů, ale neexistují jasně definované normální hodnoty. Pacienti s nadbytkem estrogenů často trpí oboustrannou gynekomastií, poruchami erekce a nacházíme u nich atrofii varlat. Jedna z nejčastějších příčin nadbytku estrogenů je chorobná obezita, protože tukové buňky obsahují enzym aromatázu, který přeměňuje testosteron na estradiol. Estradiol stimuluje jaterní produkci globulinu vázajícího sexuální hormony (SHBG), což snižuje množství biologicky dostupného testosteronu.

Nejčastější hormonální poruchou je zvýšení sérové koncentrace FSH (folikulostimulační hormon). Hormon se tvoří v Sertoliho buňkách varlete a je regulován negativní zpětnou vazbou. Zvýšená hladina sérového FSH napovídá o závažném problému tvorby spermií, kdežto normální hladina sérového FSH nezaručuje jejich bezproblémovou produkci.

Pacienti s úplným selháním varlat mají narušenou funkci Leydigových a Sertoliho buněk, která vede ke zvýšení hladiny gonadotropinů spojenému s nízkou sérovou hladinou testosteronu.

Pacienti s poruchou hypotalamu nebo hypofýzy mají nízké hladiny sérových gonadotropinů i testosteronu a tvorba spermií u nich prakticky neprobíhá.