MUŽSKÁ NEPLODNOST

Neplodnost je neschopnost dosáhnout otěhotnění do jednoho roku u sexuálně aktivního páru, který nepoužívá antikoncepci.

Podíl mužského faktoru na neplodnosti páru nebyl v minulosti vždy jasně pojmenován, svoji roli sehrály nejen diagnostické možnosti, ale i společenský pohled na neplodný pár. V současné době jsme svědky dramatických změn v přístupu páru k diagnostice a léčbě neplodnosti. Prakticky se nesetkáváme s negativním postojem muže, u kterého celý vyšetřovací algoritmus páru často začíná. Je to pravděpodobně výsledek medializace léčby neplodnosti, odtabuizování celého procesu, zájmu společnosti na zvyšování porodnosti a v neposlední řadě také snadný přístup ke kvalitním informacím.

Reprodukční medicína podstoupila v posledních třech desetiletích dalekosáhlé změny. Koncept klonování lidí z buněk jejich nosu, jak naznačuje film Woodyho Allena Bananas, již nezní tak neuvěřitelně jako v roce 1971, kdy byl film uveden do kin. Do poloviny devadesátých let minulého století se mužská neplodnost v rámci léčby páru řešila prakticky pouze pomocí dárcovských spermií. Zlomová situace nastala v roce 1992, kdy byla poprvé pomocí injekce zavedena spermie do lidského vajíčka (ICSI – intracytoplasmatická injekce spermie) a gravidita pak následně potvrdila úspěšnost této nové metody. Po úvodních obavách o následcích selektivního výběru spermie určené k oplodnění, nastal překotný vývoj a počet provedených výkonů ICSI od té doby neustále stoupá.

Role urologa/androloga v reprodukční medicíně spočívá v diagnostice, léčbě a pravidelném sledování mužů s poruchou plodnosti. Genetická vyšetření pak limitují použití spermií u mužů s genetickým rizikem. Zařazení preimplantační genetické diagnostiky do vyšetřovacího algoritmu umožňuje výběr geneticky normálních embryí.

Současný pohled na lege artis vedený diagnostický a léčebný plán neplodného páru se opírá o těsnou a týmovou spolupráci gynekologa, urologa, biologa a genetika, nutná je také dostupnost imunologa a psychologa.

Asi 25 % párů nedosáhne otěhotnění během jednoho roku, přičemž jen 15 % vyhledá lékařskou péči pro neplodnost, ostatní páry zůstávají nedobrovolně bezdětné.

Neplodnost dělíme do následujících kategorií:

  • primární neplodnost - u páru nedošlo k početí i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku;

  • sekundární neplodnost - i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku nedošlo u páru k žádnému novému početí poté, co v minulosti k oplodnění došlo;

  • pravidelné spontánní potraty/kojenecká úmrtnost - spontánní potraty v těhotenství nebo úmrtnost živě narozených dětí před dosažením pátého roku života;

  • "neobjasněná neplodnost" - nedochází k početí z důvodů jiných vlivů jako např. laktace, antikoncepce, snížená sexuální aktivita, nebo z neznámých příčin.